"Zelená džungle" ekologického stavění

11.11.2013 10:05

"Zelená džungle" ekologického stavění
Pokud neexistují alternativy, je to špatné. Nikdy není jen jediná pravda a každé takové tvrzení je snahou potlačit ostatní možnosti a odlišné úhly pohledu! Semínka alternativních přístupů ve stavebnictví zasazená v minulých letech úspěšně vzešla a každým rokem se činorodě rozrůstají. "Zelené" stavění je v poslední době stále žádanější a to přitahuje více zájmu, větší firmy i více peněz. Více růstu. Zahrádka nových možností se rozrostla nejen do krásy tisíce tvarů a cest, ale i v divokou spletitou džungli plnou mýtů, zastaralých přístupů a účelově podaných polopravd!

Objevování ztraceného
Ale začněme od úplného začátku. Tím musí být přiznání smutné skutečnosti, že jsme nechali postupy a tradice našich předků bez dalšího užitku umřít. Byly zesměšněny, potlačeny a nakonec zapomenuty. Ve chvíli, kdy se objevilo volání po alternativních a tradičních postupech, nebylo již u nás na co navazovat. Staří mistři si svá tajemství odnesli do hrobu.
To, co nazýváme tradičními postupy, začalo být skládáno znovu z kousků, z mýtů, záznamů a praktik, které se užívají převážně v méně rozvinutých zemích, kde ještě nějaká tradice zůstala. V první fázi návratu to byly především cizí zkušenosti a to i z exotických koutů světa.
Skoro legendou se například stal Novozélanďan Tom Rijven, který byl prvním výrazným novodobým učitelem užití nepálené hlíny ve stavebnictví u nás. Nutno podotknout, že hliněné omítky nebyly v té době v sousedním Rakousku žádnou novinkou. Tom Rijven, a jeho ruční a pracovně složité umělecké užití hlíny na dlouhý čas zastínilo zkušenosti řemeslně méně pracného užití našich sousedů. (Tom Rijven je stále někdy vyučováno jako technika omítání.)

Problém těchto přejatých postupů byl dvojí.
Zaprvé, pocházejí z jiných klimatických podmínek. Naše domy nelze stavět podle technik krajin, kde nemají podobnou zimu či srážky.
Za druhé, často šlo o postupy umělecké, které se nehodí pro náš způsob stavění. Především proto, že jsou časově příliš náročné. Což znamená drahé!
Přestože znalosti a zkušenosti od počátečních pokusů pokročily dále, v zelené džungli alternativního stavitelství se stále někdy opakují polopravdy z pionýrských dob, stejně jako opakovaně používané metody nevhodné či nepoužitelné do našeho prostředí. Stále tu jsou fandové Jurt, třebaže tu máme podmínky (vlhkost), které snižují jejich životnost na sotva desítku let.

Neustálý vývoj
Objevitelský proces "původních" technologií se v poslední době čile rozvíjel. Po prvních pokusných stěnách a "kůlnách" vznikaly první velké stavby. Teprve na nich se projevila nedokonalost těchto prvotních postupů. Z hledání chyb, z jejich odstraňování a z úpravy užívaných postupů se začalo rozvíjet alternativní stavitelství. První větší stavby se u nás často znatelně prodražily. Ale právě díky nim vznikla zkušenost a řemeslná praxe.
Úprava řemeslných postupů nebyla dána jen neznalostí tradičních postupů předků, ale i tím, že naši předci měli jiný životní standard, než který je požadován dnes. Teplota v místnosti se pohybovala na počátku minulého století jen lehce nad deseti stupni, a vlhkost srážející se na oknech stékala v lepším případě do drobných misek pod parapetem. V horším rozbahnila hliněnou podlahu, jak vzpomíná na své dětství Josef Lada. Každý tradiční postup se musel napasovat na současné požadavky a dovést k vyšší dokonalosti, která nebyla v minulém století požadována.
Jak se zvětšují zkušenosti s jednotlivými materiály a postupy, nacházejí se jejich limity, ale i nové možnosti. Vše se pak ověřuje na pokusných a následně skutečných stavbách v řádu několika let. Praxe je důležitá, protože ekologické stavění není móda a zajímavé téma, ale především skutečné požadavky skutečných staveb.
A to je další záludnost "zelené džungle". Někteří přednášející vycházejí z příliš řídkých zkušeností či znalostí zakládajících se např. na stavbě pouze jediné stavby. Mají nulovou, či velmi omezenou praktickou zkušenost. Jejich výklad, i když dobře myšlený, pak může být neúplný nebo zavádějící. Praktikující vědí, že se stále budou muset učit a zlepšovat, a že každý nový dům je v tom utvrzuje. Od takových je pak dobré se učit.

Business
S tím jak se rozrůstá okruh zájemců a zákazníků o alternativní stavby, zvyšuje se i příliv peněz do tohoto oboru. Tím se zvyšuje zájem výrobců věnovat se i těmto (dříve okrajovým) technologiím. To je samozřejmě dobře. Mnohé části staveb to může zlevnit a urychlit jejich realizaci. Některé věci vyráběné „na koleně“ se prostě mohou prodražit. Navíc tím vzniká i větší bohatost možností a přístupů, které lze při stavbě zvolit.
Všechno má však dvě strany mince. Velká firma dělá reklamu svému produktu, preferuje své zboží a v rámci této propagace vyzdvihuje svou cestičku. Ostatní někdy i pohaní. Často aniž by je znala. Přednášky týkající se konkrétních produktů pak bývají zdarma a přilákají velké množství účastníků. Podané informace však nejsou objektivní a úplné. Dle rčení „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Z předkládaného přístupu, který je však jen jeden z mnoha, se tak stávají stereotypy a předsudky ostře ohraničených dálnic skrz zelenou džungli svobody.
Vytvořeným dálnicím však mnohé chybí. Nejen různorodost a šíře tisíce různých možností. Ale často i duše, nadšení, radost, tvořivost a sdílení. Kde vládnou především peníze a krátkozraké zájmy, tam přestává být místo pro člověka a čistý přístup k věci.

Příliš široká země
Ekologické stavění se rozrostlo v širokou zemi mnoha oborů a možností. Velmi širokou zemi, která ve svém celostním pojetí zahrnuje velké množství informací. Přestala být pro jednotlivce obsáhnutelná. Do problematiky vstupuje potřebná znalost legislativy, architektury, výpočty konstrukcí, permakulturní přístupy, řemeslná zkušenost s mnoha různými materiály, nízkoenergetické a pasivní stavění, technologická vybavení staveb, principy genia loci, energetické toky, myšlenkové matrice, umělecké techniky a další. Pro laika hýčkajícího si svůj sen na zdravý domov je pak nepřehlednost problému příliš veliká a obor se stává odrazujícím.
Jak se má člověk zorientovat? Jak si vybrat, co bude pro něj nejlepší, když nezná a v podstatě ani nemůže znát veškeré možnosti? Jak vůbec nalézt směr, kterým se vydat a kde najít ty správné odborníky. Přednášek, kurzů a workshopů dnes existuje široká nabídka a mnohé z nich jsou kvalitní. Navštívit však jen některé z nich, může zabrat hodně času a peněz. Navíc bez záruky, že právě ta které akce bude pro daný projekt nakonec přínosná. Ve vzduchu je cítit čím dál větší potřeba sjednotit přírodní stavitelství a učinit jej kompaktnějším, přehlednějším, přístupnějším. Potřeba nahlédnout na přírodní stavitelství celostně, od A do Z.

Od A do Z
Východiskem ze "zelené džungle" není kácení. Snížení možností, určení pevných cest a standardů, protože to by znamenalo rušit krásu svobody a bohatost lidské kreativity. Řešením je dát lidem poznat její bohatost, možnosti, ale i limity. Umožnit jim nahlédnout na obor v širších souvislostech a uvidět jej jako celek. Celek zaujímající mnoho přístupů a oborů, ze kterých si pak každý může vybrat právě tu cestu, která pro něho bude ideální.
Jedna z takových osvětových aktivit se právě rodí - Konference přírodního stavění nejen pro laiky "Přírodní stavby od A do Z". Byli pozváni jedni z nejlepších odborníků z různých oborů a s různými pohledy na věc. Tito lektoři pak budou na jednom místě a v jeden čas. Umožní tak zájemcům zorientovat se v džungli přírodního stavitelství, seznámit se s různými možnostmi a přístupy. Nahlédnout na aktuální legislativu, projektování, řemeslné postupy, udržitelnost stavění, začlenění domů do zahrad, naučit se hospodařit s vodou a energiemi, ale i prozkoumat práci s vlastními myšlenkami a potřebami. Nahlédnout na svůj záměr celostně, z nadhledu, od A do Z.

Autoři článku: Ondřej Netík a Ondřej Bízek